Frank Albert Fetter

Frank A. Fetter studoval na Indiana University a Cornell University, doktorát získal roku 1894 na univerzitě v Halle. Většinu svého života vyučoval na Cornell University (1901–1911) a na Princeton University (1911–1934). Ve vědeckých článcích o kapitálu, úroku a nájemném a především ve svých dvou pojednáních o ekonomických principech (Fetter, 1904 a 1915) vybudoval Fetter na základě Eugena von Böhm-Bawerka a rakouské školy mimořádně ucelenou teoretickou soustavu. Podařilo se mu to očištěním ekonomie od všech stop ricardiánských či jiných britsko-objektivistických teorií hodnoty a rozdělování, zejména veškerých teorií diferenciální renty a produktivitních teorií úroku. Velká část jeho přínosu spočívala v běžném chápání nájemného jako ceny trvanlivého statku za jednotku času. Dokázal ukázat, že ceny spotřebních statků jsou určovány jejich mezním užitkem a že tyto hodnoty prostřednictvím imputace určují nájemní ceny výrobních faktorů. Kapitálová hodnota, čili cena, trvanlivého statku (půda, kapitálové statky atd.) je tedy určena součtem očekávaných budoucích nájmů, diskontovaných společenskou mírou časové preference, respektive úrokovou mírou. Sestavením čisté časově-preferenční teorie úroku překročil Fetter Böhm-Bawerka. Jak produktivita, tak časová preference mají mimořádný význam, plní však zcela odlišné ekonomické funkce: první určuje nájemní ceny faktoru, druhá určuje úrokové míry. Budoucí nájmy se sčítají, neboli „kapitalizují“ do své současné kapitálové hodnoty. Sám Fetter svou teorii často označoval jako „kapitalizační teorii úroku“. Fetter podal dosud nejlepší výklad trhu času, tedy trhu, na němž se přítomné statky směňují za budoucí a který prostupuje celým hospodářským systémem. K trhu času nepatří jen úvěrové trhy; existuje také v podobě všech trhů, na nichž podnikatelé pomocí peněz nabývají diskontované výrobní faktory a vytvářejí časový, respektive úrokový důchod. Podnikatelé vytvářejí zisky tím, že vedou hospodářství směrem k nikdy nedosažitelné všeobecné rovnováze, která je určena mezním užitkem, mezní produktivitou a časovými preferencemi všech účastníků trhu. Fetter samostatně, veden svou kapitalizační teorií, sestavil misesovskou teorii hospodářského cyklu (Fetter, 1977, 260–316). V posledních letech svého života Fetter opustil teorii hodnoty a rozdělování, aby se věnoval otázkám teorie monopolu. Přesun jeho zájmu k teorii monopolu, spolu se dvěma světovými válkami a nadále převládající neoricardiánskou teorií Alfreda Marshalla, vedl k tomu, že Fetterovy významné příspěvky k ekonomii nebyly v náležité míře začleněny do teoretické stavby moderní ekonomie.