Genealogia.

Amonn nastoupil po Mayerovi na pražskou katedru a stal se tak zároveň kolegou Engländera na Německé univerzitě v Praze.

Celoživotní přátelství od vídeňských studijních let u Kelsena a Spanna; po roce 1938 pokračující korespondence (1938 až 1959).

Člen Geistkreisu společně s Engel-Janosim; oba se pravidelně scházeli také v Mises-Privatseminaru.

Společně zakládající členové Geistkreisu; Schütz roku 1945 zorganizoval mezi veterány Geistkreisu peněžní sbírku pro finančně tísněnou rodinu Fröhlichových.

Menger patřil k Ledererovým vídeňským učitelům v posledních letech jeho aktivní výuky před emeriturou.

Sax byl zprvu Mengerovým soupeřem, později spojencem v Methodenstreitu, několik let po roce 1887 se však od Rakouské školy opět distancoval.

Carl Menger roku 1887 vedl doktorát Ernsta Seidlera von Feuchtenegg k titulu Dr. jur. na Vídeňské univerzitě.

Roku 1904 získal doktorát na Právnické a státovědecké fakultě Vídeňské univerzity u Carla Mengera a Eugena von Philippovich.

Teprve četba Mengerových „Grundsätze“ nabídla Wieserovi hledanou perspektivu, kterou ve zpětném pohledu pociťoval jako vysvobození z „tísně myšlení“.

Menger Große při výčtu svých habilitantů u příležitosti své emeritury neuvedl: nejednoznačný vztah navzdory formálnímu spojení skrze vídeňskou habilitaci.

Studoval právo na univerzitách v Czernowitz a ve Vídni a v životopise je výslovně označen za Mengerova žáka.

Ludassy byl jedním z nejvýznamnějších žáků v semináři Carla Mengera pro absolventy, kteří již byli zaměstnaní a zajímali se o národní hospodářství.

Landesberger patřil k Rakouské škole a byl žákem Carla Mengera na Vídeňské univerzitě.

Na Vídeňské univerzitě patřili Inama (honorární profesor od roku 1881) a Menger (řádný profesor od roku 1873) souběžně do kolegia státních věd; přímá konfrontace v Methodenstreitu není v použitých pramenech doložena.

V letech 1884–1887 studoval práva na univerzitě v Innsbrucku, mimo jiné u Carla Mengera.

„Oblíbený žák“ a poslední habilitand Carla Mengera; studoval ekonomii a práva na Vídeňské univerzitě.

Od roku 1890 studoval historii, právní a hospodářské vědy na Vídeňské univerzitě a navštěvoval přednášky Carla Mengera z ekonomie; převzal jeho požadavek přesné definice pojmů a kauzálního zkoumání.

Po studiu práv se habilitoval u Carla Mengera.

Wilhelm Rosenberg byl žákem Carla Mengera ve Vídni.

Spoluzakladatelka Mises-Perels-Kreis od března 1908; kolegyně ve vídeňské Handelskammer. Vztah skončil Cronbachovou smrtí roku 1913.

Amonn i Schumpeter byli přispěvateli do Ledererovy Festschrift z roku 1932; Lederer a Amonn patřili k okruhu německy mluvících sociálních ekonomů mezi vídeňskou a heidelbersko-berlínskou tradicí.

V literatuře dějin ekonomického myšlení o vídeňské teorii zdanění je spolu s Emilem Saxem pojednáván jako jeden ze dvou vynikajících rakouských teoretiků zdanění; oba souběžně rozvinuli finanční vědu založenou na mezním užitku.

Roku 1894 se jako nástupce Emila Saxe stal mimořádným profesorem na Německé univerzitě v Praze.

Celoživotní přátelství od vídeňských studentských let, společní učitelé Kelsen a Spann, společné kroužky; intenzivní korespondence 1938–1959 v americkém exilu.

Spoluúčastník Geistkreis (Voegelin zakládající člen); roku 1944 napsal Engel-Janosi z amerického exilu Voegelinovi o nepřenositelnosti vídeňské kroužkové kultury do USA.

Oba zakládající členové Geistkreis ve Vídni.

Kolega z Mises-Privatseminar; oba ještě roku 1938 v Rakousku a po emigraci nadále v kontaktu v rámci americké vídeňské diaspory.

Od roku 1907 byl Amonn asistentem u Philippoviche na Wiener Staatswissenschaftliches Institut; jeho habilitační práce, obhájená roku 1910, vyšla roku 1911 ve „Wiener Staatswissenschaftliche Studien“, které vydávali Philippovich a Bernatzik. Fakticky akademický mentor v rané vídeňské fázi.

Cronbach navštěvovala Philippovichovy přednášky o národním hospodářství na Vídeňské univerzitě jako hospitantka. Philippovichovo sociálněpolitické zaměření patrně spoluutvářelo její pozdější zájem o domáckou výrobu a ochranu dělnictva.

Emil Lederer studoval ekonomickou teorii na Vídeňské univerzitě mimo jiné u Philippoviche, Wiesera a Böhm-Bawerka.

Somary byl v letech 1904-1906 asistentem Philippoviche na Vídeňské univerzitě; Philippovich mu později zprostředkoval místo asistenta prezidenta v Anglo-Österreichische Bank.

Během vídeňského studia se pod vlivem Eugena Philippoviche von Philippsberg obrátil k národnímu hospodářství; Philippovich vedle Wiesera a Böhm-Bawerka patřil k okruhu určujících Mengerových žáků na Vídeňské univerzitě.

Roku 1913 byl Philippovich jako držitel katedry politické ekonomie formálním vedoucím Misesovy habilitace na Vídeňské univerzitě.

Souběžně s Böhm-Bawerkem navštěvoval Rappard v letech 1908/09 ve Vídni Philippovichovy semináře.

Cronbach navštěvovala také Böhm-Bawerkovy přednášky ve Vídni a patří tak personálně ke třetí generaci Rakouské školy.

Lederer navštěvoval Böhm-Bawerkovy přednášky a účastnil se jeho semináře ve Vídni: určující setkání s vídeňskou školou mezního užitku.

Perels se účastnil Böhm-Bawerkova vídeňského soukromého semináře, kde se setkal s Misesem a Schumpeterem. Formální vedení disertace není doloženo, neboť Perels získal titul Dr. iur.

Po své promoci se okrajově věnoval Böhm-Bawerkově teorii úroku, vydal drobnější spisy jím ctěného Böhm-Bawerka a ve své habilitační práci obnovil a rozšířil kritiku Davida Ricarda.

Wieser a Böhm-Bawerk byli přátelé z mládí a spolužáci na Vídeňské univerzitě a zároveň švagři; roku 1880 si Böhm-Bawerk vzal Wieserovu sestru Paulu. Vztah tak byl v několika ohledech celoživotním průvodcem.

Žák Eugena Böhm-Bawerka během jeho innsbruckého působení; na tomto základě získal roku 1889 venia legendi pro národní hospodářství a obrátil se ke škole mezního užitku.

Schumpeter navštěvoval Böhm-Bawerkův proslulý soukromý seminář na Vídeňské univerzitě společně s mladým Misesem.

Schumpeter navštěvoval Böhm-Bawerkův proslulý soukromý seminář na Vídeňské univerzitě společně s mladým Misesem.

Studoval a roku 1914 promoval na Vídeňské univerzitě u Eugena von Böhm-Bawerka; disertace o peněžním a úvěrovém hospodářství s matematickým přístupem.

Studoval u Eugena von Böhm-Bawerka a účastnil se jeho semináře na Vídeňské univerzitě; společně s Mengerem jeden z určujících učitelů pro Misesův obrat k Rakouské škole.

V letech 1884-1887 studoval práva na Univerzitě v Innsbrucku mimo jiné u Eugena von Böhm-Bawerka; Böhm-Bawerk byl v té době profesorem v Innsbrucku.

Jako velmi mladý student byl přijat do soukromého semináře Eugena von Böhm-Bawerka na Vídeňské univerzitě, jeden z nejmladších Böhm-Bawerkových žáků.

Strigl byl jako velmi mladý student přijat do Böhm-Bawerkova vídeňského soukromého semináře: mezi spoluúčastníky byli mimo jiné Otto Bauer, Nikolai Bucharin, Ludwig von Mises, Otto Neurath a Joseph Schumpeter.

Jako subjektivistický teoretik hodnoty prakticky prosadil daňovou progresi při reformě přímé osobní daně, společně s Eugenem von Böhm-Bawerkem jakožto vedoucím úředníkem.

Roku 1892 se stal jako řádný profesor na Univerzitě v Innsbrucku nástupcem Eugena von Böhm-Bawerka; institucionální kontinuita katedry v duchu Rakouské školy.

Rappard navštěvoval v letech 1908/09 vídeňský seminář Böhm-Bawerka, jednoho z nejformativnějších učitelů Rakouské školy před první světovou válkou.

Wikiberal uvádí Rosensteina-Rodana jako současníka s podobnými metodologickými přístupy ve vídeňském prostředí matematické ekonomie.

Učitel teorie vědy během studia; později dlouholetý souputník v Mises-Privatseminar a Geistkreis, jakož i fenomenologický spolupracovník.

Kolega z Geistkreis; Kaufmann, stejně jako Engel-Janosi, byl činný i v Mises-Privatseminar jako metodolog společenských věd.

Společně zakládající členové Geistkreis; společná účast v Mises-Privatseminar.

Spolužák z Univerzity ve Vídni až do doby promoce roku 1904.

Spolužák z Univerzity ve Vídni až do doby promoce roku 1904.

Strigl roku 1928 publikoval ve sborníku, který spoluvydával Frank Albert Fetter; Fetter působil jako editor svazku.

Mises uvádí Engliše a Cuhela společně jako dva české ekonomy s nejvýznamnějšími příspěvky k okruhu rakouské školy.

Spoluzakladatel Geistkreisu roku 1921; společná účast na Mises-Privatseminaru.

Hayek nastoupil roku 1921 jako tajemník do rakouského zúčtovacího úřadu, jehož ředitelem byl předtím Perels a který od roku 1921 vedl Mises. Přímé setkání při předání úřadu je pravděpodobné.

Voegelin byl členem Geistkreisu, který roku 1921 založili Hayek a Josef Herbert Fürth; celoživotní přátelství z vídeňských let.

Člen Geistkreisu, který roku 1921 založili Hayek a Herbert Furth; Engel-Janosi se připojil v prvním desetiletí a později zaznamenal mnohá témata přednášek.

Hayek i Machlup patřili k zakládajícímu shromáždění Mont Pèlerin Society roku 1947; Machlup zůstal se společností spjat jako dlouholetý člen.

Poté co Shackle zahájil svou doktorskou práci pod Hayekem, obrátil se následně k radikálnímu subjektivismu a dovedl jej až k nihilismu.

Hayek byl zakládajícím ředitelem Rakouského institutu pro výzkum hospodářského cyklu, kde Tintner roku 1930 začínal jako vědecký pracovník.

Patřil k Mont Pèlerin Society, kterou inicioval Hayek; vstoupil roku 1948.

Po studiích kolega Friedricha Augusta von Hayeka na London School of Economics; spolupráce až do přesunu do Johannesburgu roku 1948.

Na LSE patřil Lachmann k Hayekovu nejužšímu akademickému okruhu a z této linie dále rozvíjel radikální subjektivismus.

Oba účastníci Mises-Privatseminar; zároveň předchůdce a nástupce v čele Konjunkturforschungsinstitutu (Hayek do 1931, Morgenstern 1931-38).

Oba účastníci Mises-Privatseminar ve Vídni.

Svými spisy a editovanou antologií „Logik der Freiheit“ se zásadně zasloužil o oživení tradice Rakouské školy, a zvláště Hayekova díla, v německy mluvícím prostoru.

Spoluúčastník Mises-Privatseminar ve Vídni.

Přímá žákyně Friedricha Augusta von Hayeka; roku 1935 předložila na LSE svou disertaci „The Rationale of Central Banking and the Free Banking Alternative“, vedenou Hayekem.

Spoluzakládající člen Geistkreisu společně s Hayekem; od poloviny 20. let se oba účastnili také Mises-Privatseminar.

Před svým povoláním do Ženevy přednášel Hayek jako host na IHEID a roku 1947 pozval Rapparda, aby pronesl úvodní projev na zakládající konferenci Mont Pèlerin.

Oba členové Geistkreisu ve Vídni meziválečného období.

Akademický učitel národního hospodářství na Vídeňské univerzitě během studia.

Cronbach navštěvovala Wieserovy přednášky na Vídeňské univerzitě.

Wieser patřil vedle Böhm-Bawerka k Ledererovým určujícím vídeňským vysokoškolským učitelům v oboru národního hospodářství.

Studoval na Právnické a státovědecké fakultě Vídeňské univerzity u Eugena von Böhm-Bawerka a Friedricha von Wiesera.

Hayek získal roku 1921 na Vídeňské univerzitě doktorát práv (Dr. iur.) u Friedricha von Wiesera, jehož se stal nejvěrnějším žákem („his most faithful disciple“).

Od roku 1920 studoval národní hospodářství na Vídeňské univerzitě mimo jiné u Friedricha von Wiesera.

Haberler studoval na Vídeňské univerzitě mimo jiné u Friedricha von Wiesera a Ludwiga von Misese (doktorát ze státních věd, 1925).

Mayer byl roku 1923 povolán na vídeňskou katedru jako nástupce Friedricha von Wiesera; po Wieserově smrti se Mayer nastěhoval do domu, který Wieser zanechal, v 19. vídeňském obvodu.

Roku 1907 získal doktorát práv na Vídeňské univerzitě; v bio_de a v Klausingerově studii uváděn jako žák Friedricha von Wiesera. Wieser si k Mayerovi vytvořil vztah otce a syna a podporoval ho všemi možnými prostředky.

Během studia práv na Vídeňské univerzitě se pod vlivem Mengerova žáka Friedricha von Wiesera obrátil k národnímu hospodářství.

Po Wieserově povolání na Vídeňskou univerzitu roku 1903 byl Mises jedním z jeho studentů v přednáškovém cyklu o politické ekonomii a je považován za Wieserova žáka.

Roku 1894 se vedle Friedricha von Wiesera stal mimořádným profesorem na Německé univerzitě v Praze.

Celoživotní přátelství, jež vzešlo z Mises-Privatseminar a Geistkreisu.

Kauder v dopise z roku 1932 označil Machlupa za „rozličného představitele“ Rakouské školy.

Člen Geist-Kreisu společně s Voegelinem ve Vídni 20. a 30. let.

Roku 1947 shromáždil u Vevey na Ženevském jezeře 39 nekolektivistických myslitelů z celého světa, mezi nimi Fritze Machlupa, k založení Mont Pèlerin Society. Řazeno podle roku narození (Machlup 1902 před Hayekem 1899; zde Hayek před Machlupem).

Kolega z Geistkreisu; Machlup byl podobně jako Engel-Janosi pozdějším emigrantem do USA a mostem k americké vědecké kultuře.

Oba účastníci Mises-Privatseminar; Machlup a Morgenstern patřili k pravidelným členům.

Oba účastníci Mises-Privatseminar ve Vídni.

Kolega z Geistkreisu a Privatseminar; Machlup spolu s Haberlerem zorganizoval princetonské setkání 1961, na něž byl pozván Fröhlich.

Na LSE se stal blízkým přítelem Ludwiga Lachmanna; Lachmann dále rozvinul svou teorii divergentních očekávání z Shacklových prací o nejistotě.

Při emigraci zprostředkoval její kontakt s Jakobem Marschakem a poskytl odborné doporučení.

Spoluúčastnice Mises-Privatseminar; obě z generace mladých vídeňských ekonomek.

Obě účastnice Mises-Privatseminar na konci 20. a počátku 30. let.

Spoluúčastník Mises-Privatseminar a člen Geistkreis.

Člen Geist-Kreis spolu s Voegelinem.

Haberler vedl svou výuku na Univerzitě ve Vídni zčásti společně s Friedrichem Augustem von Hayekem.

Kolega z Geistkreis; oba byli přítomni i v Mises-Privatseminar.

Roku 1939 vystavil affidavit potřebný pro její americké vízum.

Haberler vedl svou výuku na Univerzitě ve Vídni zčásti společně s Oskarem Morgensternem.

Oba účastníci Mises-Privatseminar ve Vídni.

Kolega z Geistkreis a Mises-Privatseminar; Haberler uvádí Fröhlicha ve svých vzpomínkách na Privatseminar jako jednoho z prominentních členů.

Mahr byl žákem Hanse Mayera, od roku 1930 jeho vědeckým asistentem na Vídeňské univerzitě, a v roce 1950 převzal jeho katedru jako jeho nástupce.

Oficiální školitel disertace na Vídeňské univerzitě; vedl disertaci o kartelovém právu z roku 1928.

Nakonec se habilitoval na Vídeňské univerzitě u Hanse Mayera.

Mayer zastával v roce 1921 pražskou katedru, než přešel do Štýrského Hradce a nakonec do Vídně; Engländer tam v roce 1922 nastoupil jako mimořádný profesor. Spojení pokračovalo prostřednictvím Engländerových hostujících přednášek v NOeG, kterou Mayer vedl.

Již během svého studia se stal asistentem Hanse Mayera na katedře politické ekonomie Vídeňské univerzity a v roce 1925 pod ním promoval.

Promoval v oboru právních věd ve Vídni a stal se asistentem Hanse Mayera; z rasových a fakultně-politických důvodů nebyl habilitován.

Hans Mayer byl autorem protikladného posudku ke Kerschaglovu povýšení v roce 1929 s ostrou kritikou; v pozdějším posudku mu potvrdil získání odstupu od „kouzla Spannových spekulativních univerzalistických slovních výtvorů“.

Spoluúčastnice Misesova Privatseminaru.

Obě členky Misesova Privatseminaru a významné ženy ve vídeňském ekonomickém kroužku.

Kolegyně z Misesova Privatseminaru; společně v Haberlerově výčtu členů Privatseminaru.

Mintz i Herzfeld pracovali ve Vídni na otázkách zahraničního obchodu a oba patřili k Privatseminaru.

Kolegyně z Misesova Privatseminaru; obě na princetonském setkání v roce 1961 k Misesovým 80. narozeninám.

Člen Geistkreisu od roku 1921, respektive od jeho prvních let; společné místo pobytu Vídeň do roku 1938.

Voegelin se v prvních letech připojil ke Geistkreisu a patřil k filozofickým a politicko-teoretickým hlasům vedle Fürthovy právně-ekonomické linie.

Kaufmann patřil k zakládajícím členům Geistkreisu; dvojí členství rovněž v Mises-Privatseminar.

Nejbližší studijní přítel z prvního vídeňského semestru roku 1918, spoluzakladatel „Vereinigung Demokratischer Studenten“ a roku 1921 Geistkreisu. Celoživotní korespondence, stejně obsáhle doložená v pozůstalosti Hayeka i Fürtha.

Engel-Janosi vstoupil do Geistkreisu v jeho prvním desetiletí a později se stal adresátem Fürthova přehledu přednášek Geistkreisu (dopis z roku 1972).

Kolega z Geistkreisu a Mises-Privatseminaru; celoživotní korespondence, spoluorganizátor Misesova setkání roku 1961 v Princetonu.

Haberlerův švagr: Fürthova žena Emma Paula (roz. Kaan) a Haberlerova žena Friederike (roz. Kann) byly sestry. Vedle toho kolega z Geistkreisu a Mises-Privatseminaru a zprostředkovatel víz do USA roku 1938.

Účast v Mises-Privatseminaru (1922–1934). Cambridgeská a austriacká sekundární literatura dokládá, že zhruba polovina členů Geistkreisu zároveň docházela do Misesova semináře; Fürth k nim jako blízký Hayekův důvěrník patřil.

Spolu s Haberlerem zprostředkovatel Fürthova prvního amerického místa v Lincolnu roku 1939; rovněž člen Geistkreisu.

Fröhlich patřil k prvním dvanácti členům Hayekova-Fürthova Geistkreisu. Fürth později citoval jednu z jeho vídeňských statí jako společný referenční bod.

Amonn zastupoval Schumpetera v letech 1913/14 na katedře v Grazu, zatímco tento přednášel jako rakouský výměnný profesor na Columbia University. Vztah zůstal po desetiletí odborně přítomný (srov. Winterberger 1983).

Spolužák z Vídně, později dlouholetý spoluvydavatel „Archiv für Sozialwissenschaft und Sozialpolitik“ společně s Alfredem Weberem.

Studoval v Grazu u Josepha A. Schumpetera.

Haberler jako profesor na Harvard University spolupracoval s Josephem Schumpeterem.

Schumpeter navštěvuje Engliše v Brně (rodinná kniha hostů), vědecká výměna o ekonomické teorii a otázkách peněz.

Zakládající člen Mises-Perels-Kreisu roku 1908 spolu s Pribramem, Cronbach a Misesem. Oba rovněž ve Vědeckém komitétu pro válečné hospodářství 1914–1918.

Cronbach navštěvovala přednášky statistika a hospodářského historika Inama-Sternegga ve Vídni. Jeho historicko-statistický přístup se zrcadlí v její empirické práci o krajkářském domácím průmyslu.

Na New York University ve spolupráci s Ludwigem Lachmannem nabízel studijní program v tradici Rakouské školy, z něhož vzešli četní ekonomové.

Pravidelná účast v Mises-Privatseminaru ve vídeňské Handelskammer; jeden ze stálých účastníků fenomenologicko-filosofické frakce.

Učitel za studií a určující vedoucí diskusí v Privatseminaru; zprostředkoval Schützovi most od ekonomie mezního užitku k teorii jednání.

Kauder roku 1957 označil Misese za Mengerova „nejvěrnějšího žáka“; byl s ním v přátelském styku a jeho ontologický přístup komentoval jako měřítko rakouské teorie.

Spolužák z Vídně a z Böhm-Bawerkova semináře; pojí je dlouholeté osobní přátelství až do 30. let 20. století.

Kolega z komory a blízký přítel Misese od dob ve Wiener Zentralverein für Wohnungsreform. Spoluzakladatel diskusního kroužku Mises-Perels od 12. března 1908. Perels byl Misesovým předchůdcem ve funkci ředitele rakouské zúčtovací centrály. Pravidelné společné lyžařské túry v rakouských Alpách.

Po nástupu do Institutu pro výzkum konjunktury pracoval Schiff jako novinový redaktor a pravidelně navštěvoval Mises-Privatseminar ve Vídni.

Schwiedland byl účastníkem Mises-Privatseminar ve Vídni.

Pravidelný účastník Mises-Privatseminar ve Vídni.

Kaufmann byl účastníkem Mises-Privatseminar ve Vídni.

Spolu s Misesem založil Rakouský institut pro výzkum konjunktury, kde Hayek od roku 1927 odváděl „tvrdou průkopnickou práci na ekonomické bázi“.

Četba „Die Gemeinwirtschaft“ (1922) Ludwiga von Misese, jež obsahovala důkaz nemožnosti hospodářské kalkulace v socialistickém společenství, jej odvrátila od jeho socialistických sympatií. Mises brzy rozpoznal Hayekův talent a pozval jej do svého Privatseminaru.

Roku 1947 shromáždil ve Vevey u Ženevského jezera 39 nekolektivistických myslitelů z celého světa, mezi nimi Ludwiga von Misese, k založení Mont Pèlerin Society.

Engel-Janosi byl pravidelným účastníkem Mises-Privatseminar a patřil k historicko-společenskovědní frakci okruhu.

Machlup byl stálým účastníkem Misesova Privatseminaru a intelektuálním žákem z vídeňského okruhu.

Pravidelně navštěvoval Mises-Privatseminar vedle své podnikatelské činnosti v rodičovské továrně na lepenku.

Mises je v Mathematics Genealogy Project veden jako školitel Tintnerovy disertace Dr. iur. z roku 1930. Konstelace je atypická, neboť Mises byl Privatdozent bez řádné profesury, shoduje se však s Tintnerovou blízkostí k Misesovu okruhu.

Účastník Mises-Privatseminar ve vídeňské Handelskammer, ve francouzské sekundární literatuře uváděný jako další host vedle Karla Mengera jun., Ewalda Schamse a Ericha Schiffa.

Účast na Mises-Privatseminar ve Vídni. Lovasy patří k malému okruhu žen, které v semináři pravidelně přednášely.

Studoval na Vídeňské univerzitě mimo jiné u Ludwiga von Misese; později pravidelná účast na Mises-Privatseminar.

Haberler pravidelně navštěvoval Mises-Privatseminar ve Vídni.

Přeložil řadu Misesových spisů z němčiny do angličtiny a podstatně tak přispěl k šíření rakouské teorie peněz a konjunktury v anglicky mluvícím prostředí.

Účastnice Privatseminaru a členka užšího Misesova okruhu ve Vídni.

Účastnice Privatseminaru Ludwiga von Misese ve Vídni; stálá členka Nationalökonomische Gesellschaft až do vyloučení roku 1938.

Školitel disertace ve Vídni roku 1927; Mintz byla poté účastnicí jeho Privatseminaru.

Doktorát získal u Misese na NYU a stal se tam jeho nástupcem coby nejvýznamnější představitel rakouské tradice v USA.

Účastník Mises-Privatseminar v New Yorku 1949–1959 (fáze NYU): přímá návaznost na vídeňskou tradici Privatseminaru skrze Misese.

Mises podle rodinné návštěvní knihy několikrát navštívil Engliše v Brně; intenzivní metodická polemika v časopisech, vzájemné uznání navzdory metodologickým rozdílům.

Schlesinger se účastnil Privatseminaru Ludwiga von Misese ve Vídni.

Stálý účastník Privatseminaru Ludwiga von Misese ve Vídni během dvacátých a počátku třicátých let.

Lachmann se jako mladší člen účastnil Misesova Privatseminaru, před svou emigrací do Londýna roku 1933.

Mises přijal Herzfeld do svého Privatseminaru poté, co jeho zájem vzbudila její disertace o orientální obchodní politice. Přiznal jí přesné porozumění penězům, zahraničnímu obchodu a dluhu.

Byl považován za snad nejvýznamnějšího Misesova žáka v Novém světě; Rothbard prohloubil přístupy svého učitele zejména v teorii peněz, monopolu, kapitálu a úroku.

Účastník Misesova Privatseminaru na NYU od roku 1949 do konce padesátých let, s aktivitou až do sedmdesátých let.

Engländer byl hostujícím přednášejícím Nationalökonomische Gesellschaft Wien, kterou spoluvedl Mises (přednáška 16. 4. 1931); osa Mises-NÖG byla pro pražské teoretiky hlavním fórem Rakouské školy.

Účastník Misesova Privatseminaru ve Vídni jako člen vnitřního okruhu Rakouské školy.

Rosenstein-Rodan patřil k pravidelným účastníkům Misesova Privatseminaru, činný až do přesídlení do Velké Británie roku 1930.

Dlouholetý účastník Misesova Privatseminaru ve Vídni; jeden z mála habilitovaných příslušníků Rakouské školy v tomto okruhu.

Roku 1921 promovala jako jedna z prvních žen ve státních vědách na Vídeňské univerzitě; disertaci „Die Anweisungstheorie des Geldes" (Teorie peněz jako poukázky) vedl Ludwig von Mises.

Účastnice Privatseminaru Ludwiga von Misese ve vídeňské Handelskammer, společně s Hayekem, Haberlerem, Morgensternem a dalšími.

Pravidelný účastník Misesova Privatseminaru ve Vídni. Roku 1961 byl pozván do Princetonu na setkání Privatseminaru u příležitosti Misesových 80. narozenin.

Spolubojovník Ludwiga von Misese při stabilizaci rakouské měny; společně oba působili na spolkového kancléře Ignaze Seipela, takže inflační a deficitní politika skončila.

Rappard nabídl Misesovi v březnu 1934 profesuru pro International Economic Relations na IHEID; Mises ji nastoupil v říjnu 1934, setrval do července 1940 a vděčil Rappardovi za odchod z ohrožené Vídně.

Hoppe a Rothbard působili od roku 1986 společně na University of Nevada, Las Vegas; po Rothbardově smrti roku 1995 převzal Hoppe jeho katedru.

Hoppe odešel za studiem do USA a stal se dlouholetým žákem Murraye N. Rothbarda; nakonec převzal jeho katedru na University of Nevada, Las Vegas.

Morgenstern byl v čilé korespondenci s Kauderem a povzbuzoval jeho vědeckohistorickou práci o dějinách marginalismu.

Člen Geist-Kreis spolu s Voegelinem.

Kolega z Geistkreisu, společně s Engel-Janosim.

Morgenstern převzal roku 1931 vedení Institutu pro výzkum hospodářského cyklu; Tintner pod ním pracoval do roku 1936 a nechal si od něj napsat předmluvu k „Prices in the Trade Cycle“.

Nadřízený ve Wiener Konjunkturforschungs-Institut, později výzkumný partner v Princetonu (1939–1942) na hospodářských dějinách Rakouska v meziválečném období.

Oskar Morgenstern byl spoluvydavatelem „Zeitschrift für Nationalökonomie“ a vedoucím Wiener Konjunkturinstitut, když tam vyšly Bettelheim-Gabillonovy stati o Böhm-Bawerkovi. Nepřímé spojení prostřednictvím časopisu.

Spoluvydavatel „Zeitschrift für Nationalökonomie“ s Oskarem Morgensternem; společné šíření rakousko-ekonomických idejí.

Kolega z Geistkreisu (Morgenstern se připojil po zakládající fázi) a rovněž společná účast v Mises-Privatseminar.

Společná účast v Mises-Privatseminar.

Mahr a Kerschagl patřili v poválečném období k formativním ekonomům na vídeňských vysokých školách (Mahr na Vídeňské univerzitě, Kerschagl na Hochschule für Welthandel) a znali se z vídeňského odborného prostředí.

Otec Ilse Mintz; vídeňský ekonom zahraničního obchodu a ministerský úředník Richard Schüller formoval její odbornou orientaci na otázky zahraničního obchodu.

Strigl formoval Hayeka jako učitel: „Strigl shaped the minds of Hayek, Haberler, Machlup, Morgenstern, and other future great Viennese economists more than anyone else.“

Společná účast v Mises-Privatseminar.

Strigl formoval Machlupa jako učitel čtvrté vídeňské generace.

Strigl formoval Haberlera jako učitel čtvrté vídeňské generace.

Richard von Strigl patřil k redakčnímu okruhu časopisu „Zeitschrift für Nationalökonomie“ v době vydání statí o Böhm-Bawerkovi od Bettelheim-Gabillona.

Jako učitel formoval Strigl myslitele čtvrté vídeňské generace (Hayeka, Haberlera, Machlupa, Morgensterna) jako málokdo jiný; jeho systematický způsob výkladu a jeho teorie kapitálu působily přímo na užší vídeňský okruh.

Oba účastníci Mises-Privatseminar ve Vídni.

Zakládající člen Geistkreisu; v kroužku činný společně s Engel-Janosim.

Členství v Mont Pèlerin Society od roku 1996, k jejímž zakladatelům a ústředním postavám patřil Hayek (Hayek sám zemřel roku 1992, proto časově jen překrývající se členství ve společnosti prostřednictvím Hayekova odkazu).

Spoluúčastník Mises-Privatseminar ve Vídni.

Spoluúčastnice Misesova Privatseminaru.

Obě účastnice Misesova Privatseminaru; patřily k nemnoha ženám, které se ho pravidelně účastnily.

Spoluúčastník Mises-Privatseminar ve Vídni.

Kolegyně z Misesova Privatseminaru; obě ještě roku 1938 v Rakousku a roku 1961 pozvány na setkání v Princetonu.

Roku 1948, rok po založení Mont Pèlerin Society Hayekem, se spolu se svým manželem Friedrichem A. Lutzem stala členkou společnosti; Friedrich Lutz byl později dvakrát prezidentem MPS.

Zakládající člen Geistkreisu roku 1921, společně s Hayekem, Furthem a Schützem.

Společně v Geistkreisu; Froehlich byl zakládajícím členem roku 1921.

Garrison war über Jahrzehnte Adjunct Scholar am Mises Institute und teilte mit Rothbard die Verteidigung der Mises-Hayek-Konjunkturtheorie.

Lavoie promovierte 1981 an der NYU bei Kirzner mit einer Dissertation zur sozialistischen Kalkulationsdebatte.

Als Privatdozent (1895–1908) und ab Oktober 1898 Ordinarius für politische Ökonomie an der k.k. Exportakademie im Palais Festetics gehörte Feilbogen zur engen Wiener Nationalökonomen-Szene um Böhm-Bawerk, Wieser und Philippovich. Die Mit-Übersetzung des Capitalzins-Anhangs 1903 setzt direkten Arbeitskontakt voraus.

Sieghart diente ab 1894 im k.k. Finanzministerium, in dessen Steuerreform-Arbeit Böhm-Bawerk die treibende Kraft war, und wechselte 1897 ins Ministerratspräsidium — der Beginn seines Aufstiegs unter Körber (NDB Bd. 24, 2010, S. 353 f.).

Reisch wurde 1921 Vizepräsident der Allgemeinen Boden-Credit-Anstalt unter Präsident Sieghart. Ab 1922 als OeNB-Präsident gleichzeitig zentraler Bankenregulator und Refinanzierer für Siegharts BCA bis zum Zusammenbruch 1929 (OeBL).