Alfred Amonn

Alfred Amonn vyrůstal jako syn bruneckého obchodníka Johanna Amonna a Anny Seebacher v Jižním Tyrolsku, navštěvoval c. k. gymnázium „Vinzentinum“ v Brixenu a roku 1902 odmaturoval. Studium práv a státních věd jej přes Innsbruck, Mnichov, Halle, Lipsko, Oxford a Londýn přivedlo do Vídně, kde byl roku 1907 promován na Dr. iur. et rer. pol. Téhož roku nastoupil jako asistent na Vídeňském státovědním institutu u Eugena von Philippovich, do jehož řady *Wiener Staatswissenschaftliche Studien*, vydávané s Edmundem Bernatzikem, byla roku 1911 zařazena i jeho habilitační práce *Objekt und Grundbegriffe der theoretischen Nationalökonomie* (Předmět a základní pojmy teoretické národní ekonomie). Habilitace roku 1910 otevřela pohnutou pedagogickou dráhu: v letech 1910 až 1912 mimořádný profesor ve švýcarském Fribourgu, v letech 1912 až 1918 profesor v Černovicích (dnes Černivci), mezitím v letech 1913/14 zástup za Josepha Schumpetera na univerzitě ve Štýrském Hradci během jeho výměnného semestru na Columbia University. Roku 1920 následovalo povolání na místo řádného profesora na německé univerzitě v Praze, v letech 1926 až 1929 hostující profesura na Císařské univerzitě v Tokiu. Roku 1929 převzal Amonn v Bernu katedru teoretického národního hospodářství a finančních věd, kterou držel až do emeritury roku 1953; byl dvakrát děkanem a v letech 1949/50 rektorem univerzity. Metodicky sledoval Amonn program logicky podloženého určení předmětu národního hospodářství a ostře přitom rozlišoval mezi empirickým předmětem zkušenosti a konstruktivním předmětem poznání. S metodologickým oddělením teorie a dějin u Carla Mengera výslovně sympatizoval, udržoval však odstup od psychologicko-subjektivní teorie hodnoty starší rakouské školy a začlenil pozdější podněty Walrasovy a Casselovy analýzy vzácnosti. Tato syntéza mu vynášela střídavě kritiku od marxistů, jako byl Isaak Rubin, i od sociálních ekonomů, jako byli Sombart a Oppenheimer. V Bernu byl Amonn roku 1942 naturalizován, roku 1953 byl dopisujícím členem Bavorské i Rakouské akademie věd a jako posuzovatel a člen hospodářskopolitických expertních komisí utvářel švýcarskou hospodářskou politiku ještě dlouho po své emerituře. K jeho 70. narozeninám roku 1953 mu užší bernský okruh kolem Valentina F. Wagnera a Fritze Marbacha věnoval pamětní sborník *Wirtschaftstheorie und Wirtschaftspolitik* (Hospodářská teorie a hospodářská politika). Zemřel 2. listopadu 1962 ve věku 79 let v Bernu.